Pojem megalit vznikl ze spojení dvou řeckých slov: mega = velký a lithos = kámen. Megality se vyskytují téměř na celém území Evropy. Mezi základní megality se řadí kameny o výšce 1 – 12 metrů, které jsou vztyčeny samostatně nebo ve skupinách, tzv. menhiry. Dále jsou to dolmeny, kameny zapuštěné do hlíny nebo do štěrku. Na rozdíl od menhirů známe význam dolmenů, byly považovány za pohřební památníky. Menhiry nebo dolmeny uspořádané do kruhu se nazývají kromlechy a sloužily jako astronomická pomůcka. Megality se budovaly na vymýcených a vyvýšených místech v krajině. Jejich umístění mohlo značit území určitého společenství, jehož přítomnost měla být viditelná již z větší vzdálenosti a asi měly plnit i funkci jakési katedrály, tedy místa, kde se schází větší počet lidí například k modlitbám nebo obřadům. Také sloužily jako menší či větší hrobky. Masivní menhiry se nacházejí převážně na jihu Francie, ale nalezneme je i na širokém území od Atlantiku až po Černé moře. Stavba složitých a mohutných megalitů byla zdlouhavá a namáhavá, vzhledem k málo vyvinuté technice. Všechny materiály potřebné ke stavbě se dolovaly ručně. Velké kameny byly opracovávány pouze dřevěným klínem namočeným ve vodě, na určené místo se musely dopravit pomocí provazů a lan splétaných z rostlinných vláken. Chodby a pohřební místnosti byly stavěny z velkých balvanů, ku pomoci tu byla ale i kamenná drť. Pokud to byla krytá mohyla, dokončovala se navršením hlíny a kamenné drti. Nejznámějšími megality jsou Stonehenge u Salisbury v Anglii, který ale vznikl později, po roce 1900 př. n. l. Průměr vnějšího kruhu je 100 metrů a kameny sahají do výšky 4,2 metru. V Anglii nalezneme také West Kennet, v Irsku Newgrange. V Portugalsku je dolmen v Anto do Dilva. Ve Francii v Bretani je dolmen La Roche-aux-Fées, je vystavěn z 41 kamenů a nejtěžší z nich váží 50 tun. Megality La Roche-aux-Fées a v Antu do Dilva patří vůbec mezi první stavby tohoto typu.
Použitá literatura: Úsvit civilizací II (1992)
|