Počátek doby bronzové spadá do roku 2000 př. n. l. Lidé se učí lépe pracovat s kovy. Mezi první používané kovy patří měď a zlato, z jiných je znám i jantar. Objevují se sekery, meče, nože. Hroty šípů se na počátku doby bronzové vyráběly převážně z pazourku. Nadále setrvávají geometrické tvary, kterými jsou zdobeny ozdoby, nádoby i zbraně. Novým prvkem řazeným mezi ornamenty jsou tzv. mořské vlny, které jsou původem považovány za prvek mykénský. Lidé bronz vyráběli tavením mědi (90%) a cínu (10%) v kamenných nebo pálených nádobách s hubičkou. Roztavený kov se vyléval do forem pro získání určitého tvaru, předmětu nebo pro získání prutů. Vzhledem k tomu, že naleziště mědi a cínu jsou v Evropě velmi vzácná, lidé získávali kov ve výměnném obchodu například za jantar z oblasti Baltu. Díky těmto obchodům se doba bronzová rozšířila i do míst v Evropě, kde se měď a cín nenachází vůbec, jako například ve Skandinávii. Lidé, kteří odlévali bronz, tím získávali privilegované postavení ve společnosti. Novou společenskou skupinou jsou válečníci, kteří měli za úkol hlídat doly. Z tohoto důvodu pracují lijci bronzu hlavně pro ně, což je začátkem společenského rozvrstvení, které se dřív v neolitu neobjevovalo. Ze zlata i bronzu se vyráběly veškeré kovové předměty. Mezi šperky můžeme jmenovat třeba jehlice nebo lunuly, což jsou ploché náhrdelníky ve tvaru půlměsíce. Fibuly byly spony k zapínání oděvů, tady se uplatňuje tzv. plastický styl, odlévané a ryté spirály a jiné. Z bronzu se odlévaly čepele nožů a mečů, ke konci doby se objevilo i odlévání čepelí srpů, udidla a hroty šípů. Lidé dovedli odlít meč jako jeden celek, čepel i rukojeť z jednoho odlitého kusu. Konec doby bronzové je pro bronz kvalitou i kvantitou skutečný vrchol. Dokazuje to i skutečnost, že se z bronzu dělají mohutné a velké předměty denní potřeby, pomůcky k lovu i na obranu, ale také šperky a různé ozdobné předměty. Na sklonku doby bronzové se objevují sošky ptáků jako součást bronzových vozíků určených pro rituály nebo jako držadla koflíků. Je to ovlivněno nejspíš stepními kulturami z jihovýchodní Evropy. Tyto motivy se užívají i na zdobení keramiky. Doba železná se dělí na halštatskou (700-450 př. n. l.) a laténskou (450 let př. n. l.–0) kulturu. Tady se bronz začal používat pouze na výrobu šperků. Užitečné předměty k životu, lovu, meče, sekery, hroty šípů a nože různých tvarů se již vyrábí a odlévají za železa. Halštatská kultura dostala název podle solných dolů v Hallstatu v Rakousku, kde byla objevena významná naleziště. Tato kultura se rozvíjí v oblastech střední a východní Evropy, vliv na ni má italická a skytská kultura. Lidé užívají motivy řecké keramiky, jak geometrické, tak stylizovaná zobrazení koní, býčků, krav a ptáků, zejména kachen a labutí. Začínají se zdobit koňské postroje. Geometrickými motivy jsou také zdobeny mísy a talíře, které jsou hnědočervené a ornamenty jsou černé. Výměnné obchod probíhal s oblastmi Středozemí a tudíž i kultura odtamtud má vliv na styl a výzdobu. V architektuře se nově používají řecké technické a půdorysné znaky. Laténská kultura pochází od Keltů a nejpokročilejší je v jihovýchodní Francii. Objevují se zde stylizované masky zvířat i lidí s fantastickými prvky. Tyto prvky jsou orientálního původu a dostaly se sem od Styků i ze středomoří, odkud se zde přejímají typické motivy jako jsou lotosové květy, motivy tvaru S se spirálami. Okraje kovových nádob bývají zdobeny plastickými motivy, které zdobí i kamenné plastiky (např. sloup z pevnosti Entremont v Provenci). Jsou používány i jako ukončení sloupů.
V architektuře zůstávají stejné základy a principy. Rozdíl je pouze v tom, že se staví na vyšších místech než před rokem 2000 př. n. l. a vesnice bývají opevněny hradbou ze dřeva a kamene. Na stavby se začíná používat také kámen, na střechy se kromě dřeva používají i větve, které jsou zatíženy kameny.
Použitá literatura: : Encyklopedie českého výtvarného umění (1975)
Úsvit civilizací II (1992)
|