Anglický diplomat J. E. Taylor se v roce 1854 rozhodl prozkoumat pahorek v jižní Mezopotámii, kterému místní lidé říkali Tell el-Mukajjar, pahorek ukrývající terasy z nepálených cihel. Taylor tehdy doufal hlavně v to, že najde jednotlivé památky, které by mohl vystavit v muzeu. S málo pokročilou archeologií se ani nezabýval tím, že by objevil nějaké důkazy celé staré a zaniklé civilizace. Po výkopech na úpatí pahorku začali kopáči kopat na vrcholku, kde se našli pouze hliněné válečky popsané klínovým písmem. Archeologové brzy skončili s vykopávkami a pahorku se zmocnili beduíni hledající cihly a tato lokalita se rychle měnila v hromadu suti. Toto trvalo až do 1. světové války. Britský major R. C. Thompson (asistent v Britském muzeu) částečně napravil škody a jeho zápal vyvolal velkou odezvu ve vědeckém světě. Až tehdy se začaly podrobně zkoumat hliněné válečky, ze kterých vyšlo najevo, že mezopotamský král Ur-Nammu ve 3. tisíciletí př. n. l. nechal postavit na pahorku věž. Jméno Ur bylo známo z Bible a tudíž muselo jít o měst Abrahámovo. Město Ur v celé jeho kráse objevila anglo-americká expedice vedená sirem Leonardem Woolleym v roce 1923. Byly zde odhaleny chrámy, skladiště zásob a dílny, prostorné obytné domy a mnoho předmětů každodenní potřeby. Nejúžasnější objevy pocházely z královského pohřebiště z roku 3000 let př. n. l.. V několika pohřebních komorách byly nalezeny poklady srovnatelné svojí hodnotou s nálezy z Tutanchamónovy hrobky v Egyptě. Pocházejí však z doby 1000 let před Nástupem krále na trůn. Z vykopávek se postupně objevovala vyspělá společnost lidí. Kultura, která se rozvíjela na dolním toku Eufratu, je známá jako sumerská. Uzemí mezi dvěma řekami bylo často ohrožováno povodněmi, díky tomu se rozvíjely výstavby kanálů, hrází a nádrží. Vzhledem k tomu prošlo i hospodářství velkou proměnou. V zemědělství se objevily tři velké vynálezy – pluh k orbě tažený voly, vůz s koly a dojení, díky čemuž lidé získali mléko. Pluh a vůz osvobodil lidi od těžké práce na polích. Z osad vznikala postupně města, kde se rozvíjí např. hrnčířství, tkaní látek nebo kovotepectví. Možná právě kovolijci v Uru vynalezli jako první metodu ztraceného vosku objevenou asi 4000 let př. n. l. Předmět vymodelovaný z vosku se umístil do hliněné formy, pokryl se sádrou nebo vrstvou hrnčířské hlíny, která se pak vypálila, přičemž vosk vytekl ven otvory a vytvořil dutou a velmi jemně tvarovanou formu, do které se lil roztavený kov. Jemnou práci můžeme vidět třeba na přilbě tepané ze slitiny zlata a stříbra, nalezené v hrobce krále Meskalamduga z Uru, pochází z doby přibližně 2000 let př. n. l. V období kolem roku 3000 let př. n. l. vznikají další městské státy – Uruku, Lagash, Nippur a na sever proti toku Eufratu vzniká například Mari. Tyto státy mezi sebou čile obchodovaly, přičemž Uru bylo díky své poloze střediskem těchto obchodů. Na královském pohřebišti se nalezlo kolem 2000 hrobů stěsnaných těsně u sebe a často nalezených i nad sebou. Řada z nich byla vykradači hrobů vyloupena, ale přesto v několika z nich našli archeologové spoustu krásných a vzácných předmětů.
| 
