Proč malíř maluje, výtvarník kreslí, zpěvák zpívá, textař pí

 

Fantazie nas oddeluje od jinych tvoru na teto planete.Zjistila jsem, ze lide maluji ikdyz maji nejake problemy, ale i v dobe pokud je nemaji.Kresba ci jina tvorba je totiz davani.Rozdavani se.Deleni se .Je to jedna z beznych schopnosti,kterou objevujeme jako male deti vsichni.Jen nekdo postupem casu v tomto oboru zakrni.Mozna se po letech vraci spet k tusce a tvrdi, ze zacina.Je to jako naucit se psat, zpivat, jist, ci delat kotrmelce ci tancit.Casem nas zivot od techto radosti odsune jinam a kdyz tyto ztracene cinnosti znovu nachazime, mladneme. Ano.Prave deti si maluji, tanci ci zpivaji.Tak at kazdy kdo pociti touhu se vyjadrovat na papire, ci jinak tvorit, je vitan ve svete jemnych dusi.Ale cim dal tim vice v dnesni dobe citim narust hrubosti a drsnosti v hledanych tematech.Konec koncu nikdy nikdo nenamaluje nic hrozneho, pokud to v sobe sam nema. A dila pozitivni zase vychazeji jen z ciste dusicky.Je diskutabilni, proc mnoho lidi laka prave brutalita.V Camden Townu v jedne Londynske ctvrti je takove vetsi hnizdo,... se mi to jeden umelec snazil vysvetlit.Lepe se to prodava. Priklanim se k nazoru, ze takovym autorum chybi laska. At se delime tedy jen o to pozitivni a krasne a at je cim dal tim mene hruz na nasich obrazech.At je tam to, co mame predat jinym. Protoze zlych veci je na svete uz tak dost.Ja z obrazu nepoznam, jestli clovek zil dobre,ci spatne, ale poznam z nej dobrotu a lasku.
Ivanko, pokud malujes pro radost, je jedno , ze se nedrzis zvoleneho tematu,ale myslim si, ze jsi jeden z lidi, ktery brzo najde v tvorbe i hlubsi cil.Uz jen to, ze se zabyvas vic filozofii toho jak co vznika je na ceste k tajemnu.Jinak by Ti stacilo malovat jen co vidis...treba podle fotografie.Tajemstvi ale neni v tom, co si muzeme zduvodnit,ale v tom, co nam stale unika, nebot je neuchopitelne.Osobne si myslim, ze nase kreativita saha do prostor kam nase naucene mysleni neni schopno ani dohlednout.Proto bych nepatrala tolik zase az proc to tak je,ale s kazdou carkou na papire se budu bavit, budu nadsena a stastna, ze tento dar vyjadrit neco neuchopitelneho mam zrovna ja.My ostatni pak jen tise po spickach budeme chodit kolem Tebe a budeme stastni, ze jsme se narodili v dobe, kdy je mozne nekoho podobneho videt na vlastni oci zrovna takhle malovat.Kolik z nas by rado zilo v dobe, kdy Leonardo maloval svou Sixtinskou kapli.....

 

Ano, obraz je odrazem naší duše. Naše duše je odrazem společnosti a přírody, ve které žijeme. Některé moderní obrazy se proto možná zdají být nesrozumitelné, stejně jako ve vědě je třeba nesrozumitelný obraz DNA pod mikroskopem. Vše souvisí se vším. Škatulkování a řazení umění se samo nabízí. V té určité době má ty určité rysy, kterými je ta DOBA typická (podobně je to s módou, účesy, hudbou, architekturou atd.). Toto řazení nám pomáhá lépe se orientovat v historii, pochopit onu dobu, minulost. Porovnáváním minulosti a současnosti vyvěrá budoucnost. Samozřejmě nejdůležitější je ale konkrétní a opravdový prožitek autora a díla.

 

Není podstatné všelijaké to "škatulkování ařazení do kategorií,různých izmů a univerzálních či jinak originálních názvů toho čemu se říká umělecká tvorba či jiná činnost ke které je potřeba jistá dávka znalostí a invence jež je ve vzácně od jak se říká "od Pána Boha"Je to úleva a radost z usmíření ducha a mysly kdy nás duše bolí až naříká a tak s povděkem klesáme do procesu tvorby kdy se značným entuziazmem provádíme "něco" co má svou formu a tvar,je milé naší duši a přináší mír a harmonii do našeho života.Jde o zásadní hodnotu,kvalitu životního pocitu,určitý druh poslání jež umění přísluší.Je to nalézánítoho conebylo vyřčeno,co zůstane "mezi námi"vztah milý a intimní....

 

"Dilo" nas uvadi na stopu cesty k sobe - funguje to jako zrcadlo:jenze v zrcadle vdidime jen odraz svetla od sve vlastni telesne schranky. Ve svem dile muzeme hledat sebe: at uz svou dovednost ..... nebo svou dusi {a mezitim cokoliv}. Sebevyjadereni(tvorba v tom smysli) neni vubec lehka prace: proto muze byt "tvorba" stejne tak tezkou drinou, nebo relaxacni oddychovkou.
Znamy argument napriklad na moderni umeni z poloviny 20.stol: to bych dokazal nacmarat taky odbyvam stejen jednoduchou odpovedi: Tak to udelej. Za tyden se prijdu podivat!

 

Hezky řečeno. Ano, dáváme svým mihotajícím se představám pevnou linii, směr a barvy. Naše dílko roste, stejně jako rostou třeba květiny na louce. Myslím, že je dáno, které bude růží a které pažitkou. Však každé nám je něčím, nějakým přínosem. Neb platí: "Někdo má rád holky a jiný zase vdolky."

 

Asi to tak má být.Naše představy nejsou pevné jako plátno nebo papír.Představy se mihotají a nejsou stabilní,mění se v malých detailech až mi co malujeme jim dáme pevnou linii,směr,barvy...