Dneska bych ráda, zejména ke kolážistům, ale nejen k nim, nasměrovala otázku: Co vystavovat?
Jistě, koláže, to především, ale je dobré vystavovat pouze jejich originály, anebo třeba taky „scany“?
Originál je originál. Zejména u koláží se stává, že návštěvníci velice zblízka, málem že ne s lupou koukají na to, jak je koláž udělána, co kde je střiženo a co kde nalepeno na čem a co dřív a co potom. Někdy při vernisáži nadšeně vykřikují, že jeden výstřižek poznali, že je to z Halloweena, z reklamy na boty nebo třeba z akvaristiky. Originály koláží jsou ale malé.
Jelikož já jsem taková typická „A čtyřková“ kolážistka, nechala jsem si poradit a některé výstavy jsem neudělala z originálů, ale jak už jsem v úvodu naznačila, z barevných scanů. Pokrokem je počítačová technika a technika je pokrokem i ve výtvarném umění. Díky počítačům se už také, kromě jiného, vyvinulo nové výtvarné umění zvané fraktály.
Nechala jsem si tedy poradit od malíře, který své olejomalby samozřejmě vystavuje v originále, ale řekl mi, že bych si svoje A4 koláže mohla nechat zvětšit, že pak koláže dostanou ve výstavním prostoru novou dimenzi.
A skutečně dostaly. Ale nejdříve jsem koláže musela naskenovat. Pro skener byly mé koláže velikostí jako dělané. Po naskenování byly koláže vypáleny na CD, to je nutné kvůli kvalitě obrazu, pak následovalo hledání kvalitního stroje, který by byl schopen vytisknout nejen velikost A3, ale případně i A2.
Podle mé zkušenosti vám A3 udělají i v menším městě, ale ty barvy! Alespoň firma, kterou já jsem zkusila, vyvedla mé koláže v naprosto jiných a nepřijatelných barvách, nehledě k tomu, že nebyla schopna vytisknout je ve velikosti A2. Obrátila jsem se tedy na velkou firmu v Praze, a ta mi dokázala z CD vytáhnout koláže v perfektních barvách, a to jak velikost A3, tak i velikost A2.
Takto zpracované koláže mají několik výhod. Mohou se dobře vystavit mezi dvě skleněné tabule, které mají v některých výstavních prostorách a prosvícení jim nevadí a navíc se v tomto provedení tváří málem jako grafika. Pokud člověk vystavuje v internetové kavárně nebo v jiné „průchozí“ místnosti, pak je rád, že jeho milované originály jsou uloženy na bezpečném místě.
Ovšem, potom se nemůžete divit, když namísto věty, podívej, tohle je z Halloweena, dostanete udivený dotaz, jak je to možné, že ty lepené spoje nejsou vůbec, ale skoro vůbec vidět...
Docela ráda bych viděla své zvětšené koláže obtisklé na sklech a zavěšené v prostoru, anebo jednu koláž přetištěnou na obrovský kus hedvábí, který by vlál jako poutač na zdech galerie... Je to novinka nebo už běžná praxe? Věřím technice a novým metodám. Zatím nechávám originály svých koláží zpracovávat skenerem a tiskárnou do skromnějších velikostí.
|
